Svět je plný příběhů. Jeden takový nenápadně píše i Marian Zima se svým projektem Story. Na druhou desku „Takzvaná duše“ muzikant opět přizval ke spolupráci známá jména česko-slovenské scény a nabídl jim silný autorský materiál. Jak se mu tentokrát vedlo v týmu s Prokopem, Lipou nebo Chodúrem?

Když v roce 2021 vyšlo pod hlavičkou Story první album „Potlesk v stoji“, šlo o velmi příjemné překvapení. Marianu Zimovi se na jedné desce podařilo spojit špičky slovenské populární hudby. Kdo to kdy viděl, aby vedle sebe, pod týmž praporem, stáli Pavol Hammel, Peter Lipa, Milan Kňažko nebo Zuzana Homolová?

Povedlo se vytvořit sevřené dílo, které ale zároveň neutloukalo individualitu zúčastněných. Do výsledku se promítla špetka ambiciózní drzosti, ale hlavně velká dávka autorského a dramaturgického umu. Mělo to jen jednu vadu na kráse – ačkoliv se na nahrávku snesla samá chvála, pozornosti se jí bohužel dostalo méně, než kolik by si zasloužila

Ne že by to Mariana Zimu odradilo. Po čtyřech letech přichází nástupce „Takzvaná duša“. Koncept zůstává v zásadě stejný, i tato studiovka staví na jménech a písničkách. Ambice tu tentokrát překračuje hranice států – ke Slovákům přibyli Češi a jedna Angličanka – a devět nových písní (plus náladotvorná overtura „Iba dym“) do sebe zapadá jako kvalitně provedená skládačka.

Obě desky projektu lze, pravda nenápaditě, charakterizovat jako povídkové sbírky. Ale zatímco „Potlesk v stoji“ připomíná kolekci, kterou poskládal editor ve snaze nabídnout čtenáři/posluchači reprezentativní výběr z tvorby, tedy se zastoupením všemožných stylových tváří a možností, „Takzvaná duša“ na to jde jinak.

Už se tu neskáče od nabroušeného skoro-punku přes šansony a blues až k elektronickému okouzlení Leonardem Cohenem. Tentokrát se písně podařilo zahalit blues-rockově – šansonovým dýmem a atmosférou jaksi melancholické temnoty. Jako v zakouřeném baru pozdě k ránu, ve kterém se odehrávají ony lidské příběhy. A je jedno, jestli na jevišti nebo v myslích osamělých hostů.

Zuzana Homolová tak v songu „Stretávka zo strednej“ velmi přesně vystihuje váhavost člověka, jehož život se ubíral poněkud jinými cestami než u spolužáků, s nimiž se má po letech setkat. Peter Lipa alias „Anjel strážnik“ přináší humor a nadhled, Milan Kňažko v titulní skladbě medituje nad smrtí, Martin Chodúr v „Mění se čas“ nad ubíhajícím časem.

Michal Prokop se v „Příliš dlouho jsem byl takhle“ – písni, která by hravě zapadla i do jeho letošního majstrštyku „Ostraka“ – pro změnu vtěluje do starého muže, kterého už neměnnost jeho života úplně ochromila. A ta zranitelnost se otiskla do každého tónu. Všechno jsou to velmi přesně načrtnuté figury i drobné příběhy ze života, skvělé ukázky textařské zkratky, které nepřicházejí o sdělnost.

Zvukově drží album skvěle pohromadě, přesto jsou jednotlivé položky aranžérsky ušité na míru naturelu jednotlivých protagonistů. Hlas Milana Kňažka se tak vznáší nad rozpitými akordy, které by dobře zapadly do seriálu „Městečko Twin Peaks“ Davida Lynche. „Alive and Breathing“, nesmírně silný kus umístěný hned na začátek desky, zpívaný britskou zpěvačkou Evou Carboni, citlivě krouží mezi blues-rockem a gilmourovskými atmosférami. Prokop se může opřít o vygradované aranžmá s dechovou sekcí – a skvělá kytarová sóla Reného Lacka.

Někdy stačí jenom málo – titulní píseň se proto houpe v lehkém rytmu baskytary, jemné kytary, klavíru (využívajícího folkového motivu) a citlivých smyčců. Kombinaci klavír-smyčce využil i hostující Ondřej Soukup v aranžmá skladby „Všichni jsme herci“. A Lucia Šoralová v ní podává výkon, který svým procítěním dává vzpomenout na Hanu Hegerovou.

Duše alba leží v písních samotných. Účast výrazných tváří hudební scény, převážně interpretů, kteří si vždy velmi pečlivě vybírají, co budou zpívat, stvrzuje jejich kvalitu a pozvedá je ještě o úroveň výše.

„Takzvaná duša“ působí jako album z jiné doby. Sevřené jménem producenta ukrytého kdesi v kreditech, opřené o sdělení a sepětí interpreta s textem, nepodbízející se. Story dává posluchači důvěru, že pokud bude chtít, cestu si k němu najde. Jména jako Michal Prokop, Peter Lipa, Martin Chodúr nebo dříve Pavol Hammel mohou sloužit jako ukazatele směru. Na posluchači je, jestli se jimi bude řídit.

Autor recenzie: Jiří V. Matýsek
Zverejnené na musicserver.cz

Hudební projekt Story skladatele a textaře Mariana Zimy patří k nejzajímavějším počinům slovenské scény posledních let. Vyniká silnými autorskými písněmi, žánrovou pestrostí a spoluprací s výraznými osobnostmi jako Peter Lipa, Pavol Hammel nebo Milan Kňažko. Jannis Moras, Radio Proglas.

Story je nekomerční, autorsky vyhraněný projekt Mariana Zimy, který vzniká mimo běžné hudební struktury a bez snahy zalíbit se masovému publiku. Zima pracuje pomalu a důsledně, jeho tvorba je stylově i tematicky pestrá, ale vždy osobitá a rozpoznatelná. Nezávislost se projevuje i v dramaturgii: skladby vznikají nepravidelně, žánrově jsou nevyzpytatelné a zpěváci se často objevují v netradičním světle.

Zimovy písně se pohybují napříč žánry – od šansonu přes jazz, folk až po blues nebo pop. Co je ale spojuje, je důraz na silný text, atmosféru a výpovědní hodnotu. Projekt Story ukazuje, že slovenská autorská hudba může být hluboká, poetická i experimentální a přitom srozumitelná.

Na projektu se podíleli mimo jiné Peter Lipa, Pavol Hammel, Milan Kňažko, Zuzana Homolová, Lucia Šoralová nebo Michal Chodúr. Díky těmto hostům získávají písně různorodé interpretace a hudební barvy. Nejde přitom jen o náhodné účasti známých jmen – každá spolupráce má jasný kontext a uměleckou logiku.

Slovenský projekt Story před dvěma lety spojil výrazná jména tamní scény. Výsledkem bylo album „Potlesk v stoji“, skromná deska, která ale nabídla silný materiál, hudební variabilitu a skvělé výkony od všech zúčastněných. Při příležitosti letošního Record Store Day vyšel projektu první vinyl. Jmenuje se „Doteraz“.

„Doteraz“ není jen překlopením muziky z alba „Potlesk v stoji“ na velkou černou desku. V podstatě je zhruba na půli cesty mezi výběrem a dvěma stranami malého singlu. Jinak řečeno: k šestici již známých skladeb přibývají dvě nové, v nichž se vracejí staří známí. Další jména bohužel nepřibývají.

Výběr vsadil na šest z podstaty temných songů, o které se postarali Peter Lipa, Milan Kňažko, Zuzana Homolová, Pavol Hammel, Martin Máček (jeho „Kontinuum“ mi s odstupem tří let velice vyrostlo) a divous Peter „Punto“ Remiš. Píseň „Z knihy receptov“ nazpíval posledně jmenovaný svým černým humorem a díky jakési punkové špíně z jaksi introvertní nálady ostatních položek kolekce poněkud ční – a bohužel úplně ne v dobrém.

Čerstvé kousky – „Anjel strážnik“ Petera Lipy a „Rodné mesto“ Milana Kňažka – album „Doteraz“ otevírají, respektive uzavírají. Lipa je v písni rozverně bluesový, energický, text z pera vůdčí persony projektu Mariana Zimy mu skvěle sedí a slyšitelně baví. Kňažkovo „Rodné mesto“, rovněž Zimův text, nachází u interpreta téměř cohenovské polohy. Reflexivní slova jsou tu spíše deklamována než zpívána a vznášejí se nad převalující se muzikou v aranži pro barový band s dominantním saxofonem a kytarou Reného Lacka. Obě jsou skvělé.

Skladby na „Doteraz“, jakkoliv ze tří čtvrtin známé z prvotiny projektu, působí mnohem sevřeněji. Možná trochu pomohl i nový mastering pro vinylové vydání. Hraje to skutečně skvěle, zvuk je sytý, detailní i prostorový a onen dotek analogu se k prezentovanému materiálu velmi hodí. Chválit lze i přebal. Koláž snímků z klipů projektu se všemi těmi známými tvářemi je výrazně více vystihující než bohužel nicneříkající fotografie na obalu CD.

Aktuální vydání dělá projektu „Story“ skvělou službu. Je znát, že si muzikanti chtěli udělat radost. Tu se úspěšně podařilo otisknout i do drážek vinylu a přenáší se na posluchače. Skvělá práce.

Autor recenzie: Jiří V. Matýsek
Zverejnené na musicserver.cz

Rada Hudobného fondu pred niekoľkými dňami ocenila album Potlesk v stoji z roku 2021 prémiou v oblasti populárnej hudby a džezu.

V Bombure, do ktorej som sa ako muzikant vrátil po nejakých možno 15 rokoch, sme aj s Milanom Kňažkom odohrali setlist zložený z pôvodných skladieb ako sú „Potlesk v stoji“, „Rodné mesto“, či „Prikyvovači, francúzsky šansón, ale aj lasicovsko-filipovskú „Bolo nás jedenásť“. (Na tú má Kňažko požehnanie priamo od Milana Lasicu, s ktorým pôsobil v jednej šatni 23 rokov.) Sprevádzal nás Pavel Morochovič, známy z Morochovič/Griglák/Valihora tria.